Když už jsme se dopracovali až k té matuře, přišel čas na focení a sesavování tabla. Ono to focení byla sranda už sama o sobě, byli jsme rozdělení na grupy, vyoblíkaní jako do kostela... No psycho.
Tablo zde

Snad ani nemusím popisovat, jak jsme se na vodu těšili a připravovali (a někteří trénovali na každodenní kriglistiku) Vše začalo 13.6., kdy jsme se sešli v poměrně časných hodinách u školy (pro někoho byly hodně časné, když ani nespal a přišel rovnou z baru 007, jinak též z Bonda). Hned nás upoutal svérázný řidič Olda, který, jak řekl Tadek, je dobrý šofér a ještě lepší kamarád (hned když mi tohle řekl, bylo mi jasně, odkud vítr vane.
Čti dále

Sexta, neboli druhý ročník střední školy našeho pobytu na skvělém karvinském Ústavu, přinesl události očekávané, události nepředvídané... a tak. Personálních změn naše sestava jaksi nedoznala - což je dost divný, zejména přihlédneme-li k tomu, že v béčku zase o jednoho ubylo a my se furt držíme! Po prázdninách se nás tedy sešlo 29 – plný stav.
Čti dále

A už jsme v kvintě. Střední škola, prý hodně učení, těžké učivo... Musím ale říct, že až tak hrozné to nebylo. Spíš to byla sranda :) Hned zezačátku jsme byli psychicky zdrceni, protože na dějepis nám dali Raice. On sám z toho taky radost neměl: "Já jsem vás nechtěl, vy jste mě nechtěli, ale co naplat, vedení rozhodlo, doufám, že příští rok už vás mít nebudu.". My jsme z toho radost taky neměli, ale věděli jsme, že Jurko na děják je to nejlepší...
Čti dále

Do posledního na ročníku na nižším gymplu nás nastoupilo o jednoho "studenta" méně. Jo, to je krutý osud... V září jsme již do školy nepřicházeli plní elánu a energie, ale spíše vzteku a únavy, možná i nechuti. Znáte to. Devátá třída. Mysleli jsme si, že jsme nějací kingové nebo tak něco, takže jsme absolutně nechápali, k čemu je ta škola dobrá (ostatně, někteří to netuší dodnes)...
Čti dále

Jak to tak na světě chodí, všechno krásné musí jednou skončit, a tak jsme se přehoupli do dalšího školního roku. Prázdniny byly krásné, teď nás čekalo jen vzdělávání na našem milovaném ústavu. Hned první den si všichni řekli: už jen 10 měsíců, to uteče jak voda!. Ale jak jsme se mýlili! Už po týdnu, kdy se po nás chtělo 45minutové soustředění a přemýšlení a desetiminutovou pauzou , jsme měli nervy nadranc. Navíc jsme se postupně dostávali do puberty (někteří se do ní dostávají stále), takže z nás učitelé šíleli. Pomalá podlamovaná chůze k tabuli, zatínání bicepsů při utírání tabule (to hlavně kluci, někteří dodnes), žvýkání v hodinách (taktéž někteří dodnes) a různé skopičiny u tabule (všichni dodnes) Když to tak vlastně porovnám, v té pubertě jsme stále!
Čti dále

Po dvou měsících prázdnin jsme se sešli v plném počtu ve škole všichni nabití pozitivní energií a s elánem do dalšího studia na našem milovaném ústavu. Po úvodní první hodině s naší třídní Řehůřkovou jsme se plni dojmů odebrali domů. Ovšem, jak říkám a to platí pro všechny následující roky, elán po prvním dnu vyprchal a nastalo jen suchopárné učení.
Čti dále

V primě to všechno začalo. 33 lidí šoupli do jedné třídy v prvním poschodí. Většinou jsme se neznali. Přišli jsme na Gympl z různých škol (U studny, Mendelova, Borovského, Cihelní, Prameny, ...). Jak plynul čas, postupně jsme se seznámili a skamarádili. Pro jedenáctileté děti to nebyl veliký problém. Jo, a zapomněl jsem napsat, kdo dnes, v sextě, ve třídě chybí. Jsou to Roman Gonsior, Ivo Kalousek, Michal Balon a Ivana Gavaliérová. Neodešli dobrovolně. Vyhodil je Gympl. Byli jsme malí a hloupí. Vypadali jsme, jako kdybychom popadali z Marsu. A jak jsme se chovali? No, asi jako jedenáctiletí... Tak třeba, házeli jsme se mokrou houbou, hráli ve třídě "hoňu", běhali na obědy a jednu dobu jsme venku hráli i ping-pong... Někteří se dokonce, když byli vyvoláni, postavili, po odpovědi se zase posadili... Jak říkám, malí a hloupí... Ale bylo to jedno z nejlepších období na škole. Prospěch jsme měli nejlepší, aktivitu nejvyšší, nikdo si na nás neztěžoval a každý nás měl rád. To samozřejmě neznamená, že my měli taky každého rádi. Například z prof. Raice jsme byli posraní ještě tři roky tomu. Pak jsme ho pořádně naštvali, ale o tom jindy...
Čti dále